středa 2. listopadu 2011

Vůně kuchyně

Co dělá domov domovem?
Je toho hodně, a vůně kuchyně k tomu patří. Dnes vaříme a pečeme francouzský crumble a cosi na způsob čínské kuchyně.





Jsem sice doma dopoledne sama a děti obědvají ve škole, ale pokud čas a vůle dovolí, snažím se něco ukuchtit. Doma to pak voní a na příchozích dětech, od nejstaršího týnejdžra po benjamínka, je vidět, jak jim ta atmosféra rozjasní tvář, zvlášť když je poté ještě podnícena chuťovým vjemem.
Nemyslete si, nechci děti nějak vykrmovat, vařím v rámci svého jídelního režimu ála francouzský život (který ve chvílích nepříznivých prokládám čokoládou, achjo...). Někdy uvařím jen suchou rýži a ve druhém hrnci dušenou zeleninu, už záleží jen na dětech, s čím a jak to smíchají. I to mají rádi, hlavně že je doma někdo čeká, a navíc s plným hrncem :).
A když se jídlo hned nesní, hurá, nemusím chystat večeři.


Přeju všem voňavý a slunečný den!

9 komentářů:

  1. Marianko, vypadá to úžasně. A se vším napsaným plně souhlasím. Naše děti taky milují všelijaké vůně a jsou šťasné, když mají nachystáno něco dobrého pod zub, když přijdou ze školy. I když si ve školní jídelně i přidají, stejně domácí je domácí a tomu neodolají.

    OdpovědětVymazat
  2. Marianko, ja som stejne tak ako Ty varila každý deň....deti mi totiž nechceli jesť v šk.jedálni....neviem však, či to bolo dobré....dnes sú už dospelí a veľmi ale veľmi vyberaví v jedle...čo prináša značné problémy...syn v práci odmieta sa stravovať, len úplne výnimočne, v reštaurácii to tiež nejde každý deň a tak si poviem, či by nebolo lepšie, keby som ich tak nerozmaznávala ....dilema

    OdpovědětVymazat
  3. Bobu,
    kuchyňské vůně jsou nepřekonatelné, viď? :)

    Evi,
    rozmazlování jídlem se nebojím. Vařím totiž podle svého gusta, tzn. zelenina, zelenina, pak dlouho nic... a zase zelenina :). Občas nějaká příloha, maso, aby se neřeklo :).
    Děti chodí na obědy ve škole, ale tam si moc vitaminů neužijí, je to prostě normální školní jídelna, s nízkými cenami, což je přínosné, protože je tu spousta lidí s nízkými příjmy a bez práce. Od toho se ale odvíjí kvalita jídla - vaří chuťově dobře, ale vím, že zbytečně zahušťují polívky, např. v hovězím vývaru není ani zbla masa, to je chemický koktejl, o glutamanech nemluvíc.
    Já sama bych tam jíst nemohla, mám háklivý žaludek a jídlo z jídelny cítím ještě druhý den. Takže by asi pro dobro dětí bylo lepší, kdyby jedli jen doma, ale to není v mých silách.
    A kdo je vybíravý, toho asi nepřeonačím. Jedenáctiletý Fanda je klasický konzervativec, tak knedlíček, svíčková, koprovka..., na zeleninku móc opratrný :). Takže občas si doma mé kuchtění dá, když ne, musí si sám namazat chleba :).

    OdpovědětVymazat
  4. pěkně napsané. Včera jsem vařila teplou večeři a muž se ani neuráčí mi oznámit, že přijede skoro o půlnoci.

    OdpovědětVymazat
  5. Marianko, krásně si to napsala a naprosto s tebou souhlasím. Důkazem pravdivosti je moje dospělá dcera - říká, že advent pro ni je, když se vracela odpoledne, ale vlastně potmě domů, u vchodu svítila lucernička a dům voněl vánočním cukrovím...
    Pa, Helena

    OdpovědětVymazat
  6. Milá Mari,
    zas jsi mě svým článkem i fotkama dostala.
    Já bych se náhodou - být Tvým malým potomkem - klidně nechala vykrmovat! ;-)
    A hádej, kam se jdu od tvého blogu přesunout? K lednici....
    Měj se moc krásně a ať to u Vás v kuchyni pořád tak úžasně voní (já to tedy cítím až sem).
    Vivi

    OdpovědětVymazat
  7. Toto byla moje deviza (já , jsem byla dítě s klíčem na krku), a dnes mi to děti potvrdily. Domov je tam, kde na ně čeká máma, pohoda,láska a vůně dobrot.

    OdpovědětVymazat
  8. Amelie,
    manžel je taky nevyzpytatelný, ani se neptám, kdy bude jíst; je nachystáno, tak se obslouží, až se mu uráčí :)

    Vivi,
    posílám trochu vůně a přeju plnou lednici! :)

    Lezarts,
    mluvíš mi z duše; to jsou jistoty, od kterých se pak děti můžou odrazit do budoucnosti.

    OdpovědětVymazat