Dneska trochu z jiného soudku :), pocitového, vzpomínkového, nostalgického... Nemám ráda zdrobněliny, ale v tomhle případě to jinak nejde, jsou to prostě "šatičky". Koupila jsem je před lety asi za patnáct korun v sekáči, ačkoliv z nich dcera i tehdy dávno vyrostla (jsou asi na 3 měsíce miminčího věku), nešlo je tam nechat. Jsou z tenoučkého hedvábí, na sedle vytvarovaného do kytiček, možná křticí nebo pro jinou oslavnou příležitost. Pověsila jsem je na naši věčně provizorní skříň neskříň do ložnice, zůstaly tam jako jeden z romantických prvků našeho bydlení a jako memento pro rčení - "nikdy neříkej nikdy". Protože říkávám, že nechci doma nepraktické věci :).
Přeji krásný, romantický a třeba i trochu nepraktický den!
Rozkvetly azalky. Mám nejradši ty, které silně voní. Bílou, lososovou, oranžovou..., ale nejradši růžovou. Má takový zvláštní vytáhlý a rozsochatý růst a vůbec jí nevadí, že je skoro pořád ve stínu. Každoročně bohatě kvete, a ta vůně...