Slunce svítilo pěkně od východu, dvě velké slunečnice se mu dívaly směle do očí, ale těm dvěma, které ještě pořádně nekvetly a teprve dospívaly, to bylo úplně jedno. Jedna koukala k jihu, druhá trucovala na sever. Vypadalo to na typickou pubertální rebelii.
Říkala jsem si, že schválně pohlídám, jestli až "dospějou", budou se poslušně otáčet za slunečním kotoučem, ale pointa je úplně jiná.
Ani jedna ze slunečnic totiž během dne nemění polohu svého květu. Připadá mi to zvláštní, ale je to tak. Víte někdo proč?
Napadlo mě, že když rostly, bylo pořád zataženo a často pršlavo, a tak nepřijaly heliotropismus za vlastní. Kdoví...
Tak aspoň tu pointu: "Co se v mládí naučíš..." a "proutek se musí ohýbat, dokud je mladý" :).
Přeju hezký nedělní večer!
Marianko, to je hezký příběh! Mám co dělat se svým pubošem, v těch rostlinných se nevyznám :o) Ale slunečníce miluji, syna ještě víc :o)
OdpovědětVymazatPohodový večer, moc zdravím Helena
Helenko,
OdpovědětVymazatzdravím synka a přeju pěkné dny.
M
Marianko, slunečnice jsou krásné vznešené letničky. Vždycky mi zaplesá srdíčko, když jedeme kolem slunečnicového pole. Je to přenádherná podívaná. I když mi slunečnice připomíná spíš už podzim. Ani nevím proč. Měj se hezky. Jana
OdpovědětVymazatMarianko,
OdpovědětVymazatkrásně kvetou.Mně ještě ne.....zbyla mi tak nějak jedna chudinka...ostatní manžel jednou v zápalu vzal sekačkou.:-))
krásný nedělní večer.
P.
Právě tu byl rozbit mýtus "Tak jako slunčnice každý den, i já otáčím se za sluncem....(jak nám zpívala Inka Zemánková). Slunečnice je mojí osudovou květinou! Každé ráno jsem se budila a proi postýlce jsem koukala na zeď, kde byl zavěšen obraz plný slunečnic.Dodnes se obraz se mnou stěhuje! Asi proto, k dobrému fungování, potřebuji slunce, jako ta slunečnice. Když slunce stávkuje, jdu se podívat na obraz.(O letošních prázdninách, jsem si ho pomalu vykoukala...!)
OdpovědětVymazatDěvčata,
OdpovědětVymazatasi jsem ty zlatohlavé včera moc pomluvila, dnes svěsily hlávky... Sýkorky už čekají! :)
Krásný den! M