Nesla jsem větve na kompost, a ona tam byla. Rychlostí blesku vystřelila opačným směrem, než jsem přicházela, popravdě jsme se lekly obě. Než zmizela úplně, ještě se ohlédla. A pak... Usedl na mě motýl.
V tu chvíli jsme obě znehybněly, já i ta šelmička pár metrů ode mě. Pozorovaly jsme motýla, jak se snaží ztuhlýma nožkama překonávat můj chlupatý svetr a chytat poslední sluneční paprsky toho dne.
Zůstaly jsme stát ve společném obdivu i překvapení.
Motýl vzlétl, kočka si vzpomněla na zamýšlený úprk a zmizela.
Kéž by nám, lidem, k souznění stačil malý motýl...
Taky by jsem si to moc přála! Možná, když nás bude víc, mít stejné přání, stane se tak...
OdpovědětVymazatVíce podobných povznášejících zážitků všem lidem (pak by možná též prozřeli). Ještě aspoň pár takových sluníčkových dní. Na nebi, nebo aspoň v srdcích ♥
OdpovědětVymazatMarianko, krásné počteníčko a milá fotečka. Hezký týden. Jitka
OdpovědětVymazatDíky, děvčata.
OdpovědětVymazatPodzim je plný melancholie, je fajn když ji slunce trochu prohřeje, jak říká Šárka, aspoň z našeho srdce.
Hezké dny! M
Milá Mari,
OdpovědětVymazathusí kůže ke mně přilítla nečekaně, stačilo jen dočíst Tvůj článek. Ty umíš psát! Ty umíš žít! Ty umíš radovat se z maličkostí! Ty umíš potěšit!
A tahle vaše česká trojka - Mari, kočka, motýl mi skvěle zapadá do něžné, milé a vtipné mozaiky, kterou si o Tobě už pár měsíců vytvářím! ;-)).
Mari, moc krásný!
Vivi
Marianko, já mám taky husí kůži a ještě slzy na krajíčku, před chvilkou jsem měla telefonát...asi tam nebyl širokodaleko žádný motýl...
OdpovědětVymazatMěj krásné odpoledne, Helena
Tak teď už bulím úplně! Děkuji za krásný vzkaz, za křídla a za to, že jsou lidi jako ty.
OdpovědětVymazatPa, H.
Krásně zachycený okamžik. Hezké, že si ho někdo uvědomí a dokáže ho takto krásně popsat. Úplné pohlazení na duši...
OdpovědětVymazatPS: Děkuji za komentář na mém blogu, jsem ráda, že jsem Vás díky němu našla.